3. 10. 2017 - ráno

3. října 2017 v 14:46 | Monča |  Den za dnem
Už týden bydlíme na Libuši. Přítel tam má kamaráda a jeho rodiče mají volný druhý barák. Ta tam teď všichni 4 bydlíme. Je to mnohem levnější než bydlení ve Vršovicích, kde jsme byli v garsonce namačkaní. Alespoň něco ušetříme než odjedeme. V podstatě celý minulý týden jsem měla dovolenou. To stěhování byl záhul, neměla jsem internet, nefungovalo až do včerejška topení. Ale vše jsme zvládli. Tenhle týden jsem normálně v práci. Dojíždění teda už není na 7 minut, ale na 45. Vystřídám při tom 2 autobusy a 1 tramvaj. To jde přežít. Ale dnešní ráno?
Myslela jsem, že to bude dobrý den. Ráno jsem vylezla z postele, a že půjdu za hafanama a rovnou jim dám najíst. Nešly mi otevřít dveře od pokoje. Jsou rozbitý, proto je nedovírám, ale přítel je dovírá. Naštěstí máme druhý dveře vedoucí do vedlejšího pokoje, takže jsem to vzala druhou stranou. Dveře jsem nakonec otevřela, když jsem šla nazpátek do pokoje. Další tragédie mě naštěstí nepostihla a já se před 8 ráno vydala na zastávku. Sice poprchávalo, ale nevadilo mi to. Přišla jsem na zastávku autobusu, který měl jet za 2 minuty. Po 5 minutách pořád sedím na zastávce a čekám. Autobus nakonec přijel. O 10 minut později (takže 1 prostě vynechali) a narvanej. Tak si stoupnu do uličky, aby se tam vešlo co nejvíc lidí, a vedle mě si stoupne paní s kočkou v přepravce. Nevadilo by mi to, kdyby v autobusu nebylo 30 stupňů a ta přepravka s kočkou mi furt nemlátila do bot a nohou. Štěstí, že z druhé strany se na mě nikdo nelepil, maximálně 2 kufry stojící na zemi. Nejvtipnější zážitek z této jízdy 1. autobusem? Asi jak řidič o trochu prudčeji zabrzdil a všichni udělali minimálně 2 kroky dopředu a já tak koukám do telefonu, píšu si s mamkou a ani to nepostřehnu :D . Jojo ať žijí punkové botičky, mé milované New rocky.
Po 20 minutách (normálně se ta trasa jezdí 8 - 10 minut) jsem dorazila na zastávku, kde přestupuji na druhý autobus. Ten mi naštěstí navazoval. Hezky jsem si sedla a užívala cestu. Další kolona aut nás čekala pár zastávek od metra. Tak nějak mi to bylo už jedno. Na zastávce, ale nešly autobusákovi zavřít dveře. Zkoušel to 2 minuty, než se mu to povedlo. Na další zastávce se situace opakovala. Jen jsem nepochopila, proč ty dveře otevíral, když se už konečně zavřely. Autobus se rozjel, no spíš poposkočil, otevřel dveře (opět), další minutu je zavíral, pak zase poposkočil a otevřel dveře. To už jsme na to nikdo neměl nervy a vystoupili jsme. Dalších pár minut takhle dál šaškoval, než se rozjel. Mě naštěstí přijel další autobus v zápětí, takže jsem byla ráda. Jen by mě zajímalo, kam ten hopsavej autobus dojel. Zbytek cesty už byl klidný.
Je opravdu zajímavý kolik se toho může stát za 1,5 hodiny cesty, která normálně trvá 45 minut :D

Monča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama