Květen 2016

27. 5. 2016 po poledni

27. května 2016 v 12:41 | Mončí |  Den za dnem
Dexík má od středy nemocný ocásek. Jsem z toho špatná, ale má jen skříplej nerv a lepší se to. Mia mu asi blbě skočila na záda, nebo to má z toho, jak v pndělí děsně pršelo a pak jsme se koupali. Možná prostydl. Nic méně ve středu jsem objevila kousek od nás úžasnej park :). Samozřejmě jsem tam hafany hned vzala. Byli nadšení. Po cestě jsme míjeli jednu velikou opravnu kol a je tam takový mini náměstíčko a ze země tam stříkaj 3 fontánky. Psiska byli uřícení tak se tam napili, ale Mia je trdlo. Hlavou tu fontánku chtěla zamáčknout do země takže si zlila celou kebuli, krk a hrudník :D. Je to tele. V parku si krásně hráli a přetahovali o klacíček. Po 2 hodinách venku jsem šli domu. Následovalo znova Miušino koupání hlavy a tentokrát se přidal i Dexík, když skočil do takovýho příkůpku s vodou. Naštěstí to bylo mělký, takže měl mokré jen packy a trochu bříško. No měla jsem z nich fakt velkou radost, že jsou úplně durch.
Včerejšek byl taky fajn. Po práci jsem vzala lumpínky k nám na louku na stezku. Dexík si tam našel pokácenej strom (takovej slabší stromeček) a s Miou se do něj pustili. Vytáhli ho, pak z něj ulomili klacek, tak jsem je nechala přetahovat, což Dexe omrzelo, když mu Mia klacek vzala, tak šel kousat strom. Jen se Mia přiblížil k místu, kde Dexoušek kousal, začal na ní děsně vrčet, aby odešla, ta odkráčela na druhý konec stromu a žižlala si tam po svim. Když jsem už potřebovala jít, tak Mišulka šla a Dexík si nesl strom, což jsem mu rozmluvila, jelikož s tim stromem ušel 5 kroků, položil ho a začal kousat. Pak jsem jela vyvenčit tetě psy, přijela domu a že půjdu s lumpama na nákup. Před krámem jsem potkala kámošku Gabču, která má taky pitbulku. Nakoupila jsem a šli jsme domů, jenže Dexovi se šíleně líbil Gábi skejt. Tak spolu jezdili. Jen ten truhlík štěkal na kolečka. Nakonec jsem dala Miu domů a šla jsem s Dexem, Gábou a Pegy ven. Ony fenky by se nesnesly, takže Miuška byla doma. No Dexter opět nadšenej ze skejtu, tak jsme blbli, psiska se přetahovali a ve finále jsme skončili na agilitách kde se Pegy naučila přecházet "áčko". Domu jsem se doszala ve 22:15. Přítel spal, Mia nadšená, že jsem doma s Dexem a začala večerní domácí pohodička, kterou tak miluju :3.
Jo tyhle dny jsou fakt fajn :)

25. 5. 2016 odpoledne

25. května 2016 v 13:27 | Mončí |  Den za dnem
Na dnešek jsem moc nespala, ale i tak jsem ráno vstala. Ani jsem nebyla ospalá, za což jsem ráda, ale občas mám pocit, že se ten nedostatek spánku projevuje jinak. Dneska? Dopoledne mi totálně hráblo!
Mám fakt skvělí přátele a takhle jsme si psali a kámoš si stěžoval na nějaký věci a už mě naštval a jenom jsem mu napsala:"a já sem asi zubní víla, co?" :D no vůbec nevím, kde jsem na zubní vílu přišla, ale tak dobrý :D. Zubní víly všude :D. Nicméně společný chat byl následně taky dost výživný, jelikož jsme dostali nápad jet někam společně na dovolenou. Na což jsem prohlásila, že na takovou bombu svět ještě není dostatečně připraven, že i Praha má co dělat, aby se nezbořila, když se my 4 sejdeme a jak by to asi dopadlo, kdybychom vycestovali :D . Nic méně myšlenka cestování byla opravdu silná. Původní plán jet pařit na Ibizu (s Evropou 2) byl zamítnut a že pojedeme do Finska. Nikdy bych dobrovolně nejela na dovolenou, kde je zima! Argumenty proč tam jet: polární noc, vodka, klid, vodka, sníh, vodka, sauna, vodka atd. A džus si prý mám přivíst z domova :D. Ale já dostala lepší nápad. Vyměnit saunu za vířivku se šáněm a jahodama, což se velice ujalo (bodejť ne, vždyť jsem to vymyslela já!). Pak se vše zakecalo vtipným obrázkem mámy pastelky a dětí pastelčat a tím naše plánování skončilo.
Stejně to dopadne tak, že nikam nepojedem a budeme rádi, že se sejdem v tý Praze až se neztratíme! :D

Minulost, přítomnost, budoucnost

25. května 2016 v 11:40 | Mončí
Tohle je super téma. Každý člověk k němu zastává jiný názor. Někdo věří, někdo nevěří, jiný neví, co si má myslet, někomu to je úplně jedno. Podle mě jsme odrazem naší minulosti a zrcadlem budoucnosti. Nemyslím teď jen fyzickou proměnu, ale hlavně psychickou. Tělo je jen dočasná schránka. Příště můžeme být zvířetem nebo kamenem či rostlinou. Pak to ovšem chce věřit, že je něco mezi nebem a zemí. V což já věřím, protože už jenom to, když se cítím šťastná a najednou všechno začne být super a dějí se mi jenom hezký věci je, podle mě, znamení. Samozřejmě to funguje i naopak, ale ono všechno má svoje klady a zápory. A tak se snažím být co nejvíc šťastná, abych napravila svůj minulý život a do toho budoucího vstoupila jako "něco" co přinese užitek a co si zaslouží žít a bude zase rozdávat radost. Vždyť ona i přítomnost je důležitá. Trápit se nepřináší nic dobrého. Navíc, život se má prožít a nemrhat jím!

24. 5. 2016 odpoledne

24. května 2016 v 15:18 | Mončí |  Den za dnem
Pomooooooc, asi jsem umřela! Dnes má svátek Jana (všechno nejlepší). Moje kolegyně v kanceláři se jmenuje Jana a tak jsme jí popřály a ona nám pár vyvoleným, co jsme jí popřály přinesla chlebíčky a dortíky. Je skvělá a hodná, mám jí ráda a tohle jsem fakt nečekala. I když já na svoje 20 taky přinesla na úsekovou poradu bábovku. Tak jsem si dala chlebíček, větrníček a jela jsem zkontrolovat mojí princeznu, jestli je doma v pohodě a rovnou to sladký trochu vysportovat. Vrátím se do práce a najednou k nám příjde šéfová ať všechny jdeme k auditorce. Zněla fakt naštvaně. Bály jsme se, co se stalo, ale šly jsme. Nestalo se nic, jen se slavil její svátek + svátek naší paní auditorky, která ho měla včera. Byl to šok, ale dobře to dopadlo. Pořád abychom jedli, jedli, já ze slušnosti si dala 2 kousky (resp. půlku ze 2 zákusků) a jsem úplně přežraná, mám chuť na ten chlebíček, co mám od kolegyňky v ledničce + tam mám ještě jeden dortík, ale nevim, jestli bych už fakt nepraska :D. A pracovat teď? No, půjde to hoooodně těžce :D

24. 5. 2016 poledne

24. května 2016 v 12:29 | Mončí |  Den za dnem
Popravdě řečeno, poslední dobou je dost nuda. Pátek večer jsem jela za přítelem do Crossu, protože neměl svačinu, celý den nic moc nejedl a měl by hlad. Občas jsem fakt šíleně hodná přítelkyně! To, co tam hrálo, mi rvalo uši. Bylo to techno, ale šíleně přebasený až mi skákaly orgány. Ale upřímně - tuhle hudbu jsem nikdy neposlouchala, takže jestli to tak má být, ok.
V sobotu ráno jsem vařila (ano já opravdu vařila a dokonce to bylo dobrý). Odpoledne jsem s Dexem byla na chvíli u babičky, kde byli i rodiče, abych si vyzvedla čaje a popřáli mi k svátku, pak jsem jela domu, Přítel spal. Večer měl opět noční v Crossu. Přijela jsem za nim, tentokrát s tričkem. Bylo 21:30 a nehráli, přitom první DJ (??? , fakt se v tom nevyznám) měl už hrát, ale nikdo dole nebyl, takže se nehrálo. Začali, až když jsem odcházela, za což jsem asi i vděčná, jelikož mé orgány měly dost po pátku a jsou vytancovaný na měsíc do předu.
Neděle byla dobrá. Miu jsem vzala k rodičům. Cestu vlakem zvládla skvěle a byla fakt moc šikovná. I cestu domů v přeplněnym vlaku zvládla a byla moc hodná. Jen kdyby ji tak magicky nepřitahovaly silnice, po kterých by se nejraději promenádovala jak po molu. Jo, a taky jsem zjistila, že loví ptáky (ne jen holuby) a kočky. Prostě fena.
Včera jsem přijela z práce, šly jsme do krámu a když nakoupíme a už chceme jít, tak se u nás objeví přítel a Dexík, takže domu jsem šla s nákupem a 2 psiskama, příel se šel ostříhat a tak mě nějak napadá, že jsem si ani nevšimla, že je ostříhanej. Že by se nakonec nestříhal?! No to je jedno (i když mi to teď bude hlodat v hlavě). S 4 nohejma chlupáčema jsem ušla pár kroků a začlo pršet, nebo spíš někdo z nebe začal lejt kýble vody, takže jsem si Miu musela vzít na vodítku, Dex šel u nohy a rychle domu. Zmokli jsme všichni. Psi šíleně smrděli, ale šíleně, takže se šli koupat, což byl teror taky, hlavně pro Dexe, kterej to prostě rád nemá a už vůbec se nechce oklepat a oklepává se zásadně, až když vyleze ze sprcháče. To Miuška byla šikovnější a když jsem jí ukázala jak se oklepat, tak se oklepala. No a večer jsme už jen leželi, čučeli na film a já samozřejmě obklopena Miou i Dexem, jelikož asi už beze mě neusnou, nebo spíš Mia bez mě neusne a Dex je smutnej, že s ním Mia není a tak spíme všichni 3 spolu. Přítel spal vedle nás. Pochopte, postel rozbitá, takže přítel spí na gauči a já mám sražený 2 křelsa, na kteých s psiskama spím (upřímně, lepší jak postel). Ale jsem malá, takže se vejdem

18. 5. 2016 po obědě

18. května 2016 v 12:56 | Mončí |  Den za dnem
Já jsem opravdu klidná (a ospalá). Od pondělka do dnešního rána jsem hlídala sestřenici a tety 2 psy. No z pondělka na úterý super, ale na dnešek? Teror! Ten starší hajzlik celou noc prostěkal, každou chvíli si musel zaštěkat. Schéma bylo následující: dejchat s vyplazenym jazykem, udělat pár kroků po pelechu, občas si lehnout, zavrčet, pobručávat a pak zaštěkat aby to slyšeli i v Austrálii dingové. Takhle se to opakovalo každou hodinu počínaje 22:55 (to jsem už cca 20 minut spala, ale za tohle štěkání jsem byla ráda, aspoň jsem si přečetla sms na dobrou noc od miláčka :3 ), konče 5:30, kdy už jsem fakt neusla (vstávala jsem v 6:00). Takže problém č. 1 - jsem nevyspalá. Ráno jsme to se sestřenkou všechno zvládly a včas jsme se vypravily, ona do školy, já do práce. Tak sedím v práci a čekám na šéfovou, abychom spolu něco mohly odkontrolovat a já mohla dál pokračovat, jelikož bez toho se v práci nehnu dál. Včera za mnou byla, že to dneska uděláme a před hodinou se dozvim, že má dovolenou! Problém č. 2 - jsem naštvaná a trochu se nudim. Jediný pozitivní na tom vidim to, že mám alespoň chvilku čas na psaní (krom koukání z okna na nádhernej strom). Taky mě těší vidina toho, že až příjdu, postarám se o naše lumpínky, uklidim, uvařim, dojdu se psama a douklidim, tak si půjdu lehnout. Juchůůů!

18. 5. 2016 dopoledne aneb Mia

18. května 2016 v 10:13 | Mončí |  Den za dnem
Jo fajn, poslední dobou toho je dost a ještě víc. Od soboty (14. 5. 2016) máme novou fenku. Jmenuje se (teď už) Mia. Je to pitbullteriérka, 13 měsíců, nehorázný tele, ale hrozně hodná. Jen je nevychovaná, paličatá a nejraději by chodila prostředkem silnice, což v Praze moc dobře nejde :D . Ale je to moje princezna snaživá :). S Dexikem (to je ten 2,5 roční stafordek co má přítel a náš největší, nejkrásnější miláček) si skvěle rozumí, hned si padli do oka. Blbnou spolu, koušou se, provokují, přetahují o klacíčky (teda Mia mu je vždycky ukradne, potvora) a venku spolu lítaj jak šílený. Do toho potvůrka ráda spí v posteli. První noc byla nejvtipnější. Mia spala u mé drahé polovičky a já měla v posteli Dexe, který po chvíli utekl na místo (prej se se mnou nebude mačkat). No a ráno se probudím a vedle mě Miuna :D. No je to sice zmetek rozmazlenej, paličatej, ale snaží se :).
Tak nám držte palce, ať to s ní zvládneme! :)

8. 5. 2016 ráno

8. května 2016 v 14:07 | Mončí |  Den za dnem
Další šílená noc. 3x jsem se probudila. Po prví mě vzbudila příšerná bolest hlavy a břicha, po 2. to byli nějací troubové, co nám házeli kameny na parapet a do třetice všeho dobrého a zlého to byl sen o mega velkých, chlupatých pavoucích (jak já ty potvory nesnášim!)... Takže od 9:45 vzhůru, vedle mě na zemi spinká pes a i přítel zatím spí. Venku je sice chladněji než včera, ale stejně moc hezky a toho se musí využít! Proto jdu s pejskem ven. Hned u baráku si našel velkej klacík a spokojeně si s ním házel a blbnul. Dojdeme k louce, podél které vede taková stezka vedoucí kolem hotelu a zpět k nám domů. Na louce stanují nějací lidé, ti mi sou ukradení, protože miláčkovi hážu klacík, ten spokojeně blbne a máme se fajn. Jenže po chvíli si všimnu, že za náma cca 20 metrů cupitá nějaký dítě (od stanující rodiny) a tatínek dalších 100 metrů za ním. Opravdu jsem na to dítě neměla náladu a hafík byl rozdivočelý, tak jsem houkla na toho rodiče, ať si laskavě zavolá dítě k sobě, nebo to nedopadne dobře (což byl největší výmysl na světě! Ten ňoumík by neublížil nikdy ani mouše!). Dítě odešlo za rodičem a naše skvostná cesta pokračuje. Občas se divím, po kom je ten pes takový prase! Ze stráně tu teče nějaká voda, takovej malinkatej vodopádek a vede dolu do malého podloubíčka, kde jsou petky a různý hnusy. Ohlídnu se po pesanovi a můj miláček leží v tom největšim bordelu a kouká na mě jako by nic. Zlobit se na něj nemá cenu, jen mu je prostě vedro. Skoro u baráku potkáme slečnu s pejskem - fenkou (10 let, labradorka křížená s pitbull teriérem). Ti dva magůrci si začnou hrát, já a slečna povídat a najednou máme nové přátele. Blbli spolu 20 minut a pak jsme museli už všichni domů. Příjdem a ten čtyřnohý lenoch se rozvalí v půli obýváku a spí. Nezájem, že má svůj pelíšek. O 15 minut později ho mám už nakýblovanýho v posteli a spokojeně spinká.
Prostě takový krásný ráno :)

Ahoj

8. května 2016 v 13:33 | Mončí |  O mě
Ahoj, vítejte na mém blogu. Vždycky jsem chtěla psát, před 4 lety se mi to povedlo a začala jsem se věnovat psaní článků z koncertů atd. Strašně moc mě to bavilo (a do teď baví), ale co jsem odešla ze střední (v květnu 2015), tak nemám tolik času na koncerty, kapelky a všechno kolem. Proto jsem se rozhodla rozjet tenhle blog, kde se budu snažit co nejvíc psát, hlavně různý příběhy, příhody a mé myšlenkové pochody. Možná zde najdete i nějakou tu kratší povídku či pohádku, to hlavně kvůli mé úžasné skoro - neteřince (mé nejlepší kamarádky dcera), pro kterou bych jednou chtěla napsat almanach, aby měla na mě nějakou tu vzpomínku :).
Taky bych chtěla poděkovat mému nejlepšímu kamarádovi, díky kterému bych ani nezačala opět psát. Díky Vinnie, jsi poklad! Dále bych chtěla poděkovat mé nejúžasnější kámoško - ségře Evičce, která je jak moje dvojče a všechno spolu sdílíme a nikdo nás nechápe a ani nikdy nepochopí :*, dále mým skvělým přátelům (lidi, nebudu vás vypisovat, vy stejně víte), kteří tu pro mě vždycky jsou a podporují mě, v neposlední řadě je to můj přítel a jeho/náš pejsek, kteří sice občas zlobí, ale i tak to jsou moje zlatíčka. Protože, co by to bylo za život bez trochu rozruchu.

No tak jdeme na to!