Nominace

26. října 2017 v 14:30 | Monča |  Úvahy a různé myšlenky
Krásné ráno všem. Doufám, že se máte skvěle, stejně jako já. Už včera večer vyšly nominace na Czech blgo awards a já tam jsem s druhým blogem (welovemusicandweknowit.blog.cz)! Jsem opravdu nadšená. 5 let píšu články z koncertů, dělám rozhovory, zjišťuju informace, objevuju kapelky. Ani ztráta spoluzakladatelky blogu mě nezlomila. Upřímně mi to bylo jedno. Já si jela svoje, psala dál a makala jsem. Čeho si vážím nejvíc jsou přátelé, které jsem za ty roky potkala.

Takže moc děkuju za každý hlas :) a tady je už odkaz, kde můžete hlasovat:

 

Povídka: Dnes ne

24. října 2017 v 12:29 | Monča |  Povídky, básničky a tomu podobné
Ahoj. Jsem Verča. Je mi 20 let. Před rokem jsem dokončila školu. Už od třeťáku bydlím s přítelem. Máme 4 letý vztah. Všechno nám klapalo. Než jsem zjistila, že jsem nemocná. Nechápala jsem, co se se mnou stalo. Najednou ze mě bylo monstrum. Odporné monstrum co se sebou neumí žít a bojí se sám sebe.
Vše to začalo nevinně. Měla jsem skvělé známky, super přátele, úžasnou rodinu. Nikdy by mě ani nenapadlo, že je něco v nepořádku. Jo, občasné hádky se našly, ale to prostě ke vztahu patří. Pracovala jsem jako sekretářka v jedné solidní firmě. Posledních pár měsíců jsem byla dost ospalá, neměla jsem na nic náladu. Byla jsem napjatá jak struna. Občas opravdu nepříjemně. Přítel se snažil mě podporovat, rozveselovat, ale i on toho už měl ze mě dost a tak hádky narůstaly.
Jedno odpoledne jsem přišla domů a ani jsem se necítila nejlíp. Umyla jsem nádobí a šla vařit. Přítel byl na počítači, pak jel na chvíli za kámošem a pak nějakou kámoškou. Snažila jsem se být v pohodě, ale přijel až za půl hodiny a při tom měl být zpátky za 5 minut. Vztek ve mně narůstal a já se snažila všechno potlačit. Asi poslední kapka přišla, když jsem krájela cibuli a řízla jsem se. Najednou se ve mně něco zlomilo. Už to nešlo vydržet. Přítele jsem nesnášela. Hrozně jsme se začali hádat. Kvůli 1 holce, která je šíleně ošklivá, hloupá a vlastně bych měla být v klidu. Ale nebyla. Začali jsme si ošklivě nadávat. Přítel to nevydržel a řekl, že už toho má dost a že se mnou nechce nic mít. Je konec. Podlomily se mi nohy. Nemohla jsem přestat brečet. Co jsem to udělala? Vážně jsem to dohnala až tak do extrému? V hlavě jsem měla neskutečný guláš. Co dál? Můžu vůbec žít? Nijak se mi nechtělo. Cítila jsem se jak největší monstrum. Nesnášela jsem se. Jít nebylo kam. Na 10 minut jsem byla venku, ale moc to nepomohlo. Neměla jsem kam jít, co dělat, nevěděla jsem nic. Byla jsem zlomená. Za všechno si můžu sama. Začala jsem šílit kvůli blbosti. S těmito pocity jsem musela jít do postele. Fyzicky jsem byla v pořádku. Psychicky jsem se chtěla jít zabít. Ne proto, že bych se litovala, ale za to, co jsem udělala tomu nejúžasnějšímu klukovi na světě. Klukovi, co se o mě staral, co mi vždy věřil a jako jediný tu pro mě byl. V noci jsem ucítila kolem sebe ruku. Lehnul si vedle mě a objal mě. Trochu jsem se přitulila, ale bolelo mě šíleně břicho.
Druhý den ráno se mi vše honilo hlavou. Co bude dál? Má to cenu. Podívala jsem se na toho úžasnýho spícího broučka a věděla, že takhle to dál nejde. Miluji ho z celého srdce, ale musím mu přestat ubližovat. On má na víc.
Odjela jsem do práce jako by nic. Ale do práce jsem nedojela. To, co se stalo, mě zahnalo do ústavu pro psychicky nemocné. Zde mi diagnostikovali těžké deprese a panické záchvaty. Dlabu prášky proti úzkostem, depresím a je mi celkem fajn. Mám za sebou 3 týdny terapie. A víte co? Když se to přítel dozvěděl, tak za mnou okamžitě přijel. S pugetem růží, bonboniérou a prstýnkem. Jo, taky jsem koukala jak spadlá z višně. Ten prstýnek je příslib toho, že všechno bude lepší, že až mě za 2 týdny pustí, tak budeme spolu ať se děje co se děje. Ano, pořád se bojím sama sebe, že se to zase vymkne kontrole, ale pracuju na tom. Všechno se zvládne.



Povídka Dnes ne od Monči

Domácí sušené maso

18. října 2017 v 11:15 | Monča |  Recepty
Ahojky. Dnes jsem si pro Vás připravila recept na domácí sušené masíčko. Tuhle dobrotu jsme s přítelem zkoušeli poprvé před 2 dny a bylo to výborné. Chutné, docela i zasytí a je plné důležitých látek pro tělo. Já třeba ráno po cestě na autobus snědla 5 kousků a cítila jsem, jak mi to dodalo energii. No, a jelikož tohle byl náš první pokus, dělali jsme čisté maso, jen osolené. Samozřejmě ho můžete naložit do nějaké čalamády, je to čistě na vás, co vám chutná.

Co budeme potřebovat?
vepřové maso (asi je jedno jaké, my měli plec a množství taky záleží na vás)
sůl/marináda
špejle

Maso si důkladně očistíme od tuku a rozporcujeme na menší díly. Opravdu tam nesmí zůstat (skoro) žádný tuk, aby se nám maso dobře prosušilo. Očištěné maso nakrájíme na tenké nudličky/kousky/plátečky. My dělali takové nudličky, delší, ale skoro průsvitné cca 2mm. Samozřejmě záleží, jak a jestli si maso rozporcujete. Kousky napichujeme na špejle (ideálně podobné velikosti k sobě), osolíme/namarinádujeme. Špejle vložíme do trouby na mřížku tak, aby maso viselo dolu, kde už budeme mít připravený plech, do kterého bude kapat omastek. Troubu zapneme na 90 - 100 stupňů a pustíme horkovzduch (bez toho to neuděláme). Na tuto teplotu maso děláme cca 2 -3 hodiny. Po té ztlumíme na 65 - 75 stupňů a děláme další cca 2 hodiny. Maso musíme kontrolovat, aby se nepřesušilo. Menší kousky budou dřív jak ty větší. No a koukáme i na tvar, barvu. No a pak stačí už jen sundat ze špejlí a mlsat.

Dobrou chuť.

Monča
 


3. 10. 2017 - ráno

3. října 2017 v 14:46 | Monča |  Den za dnem
Už týden bydlíme na Libuši. Přítel tam má kamaráda a jeho rodiče mají volný druhý barák. Ta tam teď všichni 4 bydlíme. Je to mnohem levnější než bydlení ve Vršovicích, kde jsme byli v garsonce namačkaní. Alespoň něco ušetříme než odjedeme. V podstatě celý minulý týden jsem měla dovolenou. To stěhování byl záhul, neměla jsem internet, nefungovalo až do včerejška topení. Ale vše jsme zvládli. Tenhle týden jsem normálně v práci. Dojíždění teda už není na 7 minut, ale na 45. Vystřídám při tom 2 autobusy a 1 tramvaj. To jde přežít. Ale dnešní ráno?
Myslela jsem, že to bude dobrý den. Ráno jsem vylezla z postele, a že půjdu za hafanama a rovnou jim dám najíst. Nešly mi otevřít dveře od pokoje. Jsou rozbitý, proto je nedovírám, ale přítel je dovírá. Naštěstí máme druhý dveře vedoucí do vedlejšího pokoje, takže jsem to vzala druhou stranou. Dveře jsem nakonec otevřela, když jsem šla nazpátek do pokoje. Další tragédie mě naštěstí nepostihla a já se před 8 ráno vydala na zastávku. Sice poprchávalo, ale nevadilo mi to. Přišla jsem na zastávku autobusu, který měl jet za 2 minuty. Po 5 minutách pořád sedím na zastávce a čekám. Autobus nakonec přijel. O 10 minut později (takže 1 prostě vynechali) a narvanej. Tak si stoupnu do uličky, aby se tam vešlo co nejvíc lidí, a vedle mě si stoupne paní s kočkou v přepravce. Nevadilo by mi to, kdyby v autobusu nebylo 30 stupňů a ta přepravka s kočkou mi furt nemlátila do bot a nohou. Štěstí, že z druhé strany se na mě nikdo nelepil, maximálně 2 kufry stojící na zemi. Nejvtipnější zážitek z této jízdy 1. autobusem? Asi jak řidič o trochu prudčeji zabrzdil a všichni udělali minimálně 2 kroky dopředu a já tak koukám do telefonu, píšu si s mamkou a ani to nepostřehnu :D . Jojo ať žijí punkové botičky, mé milované New rocky.
Po 20 minutách (normálně se ta trasa jezdí 8 - 10 minut) jsem dorazila na zastávku, kde přestupuji na druhý autobus. Ten mi naštěstí navazoval. Hezky jsem si sedla a užívala cestu. Další kolona aut nás čekala pár zastávek od metra. Tak nějak mi to bylo už jedno. Na zastávce, ale nešly autobusákovi zavřít dveře. Zkoušel to 2 minuty, než se mu to povedlo. Na další zastávce se situace opakovala. Jen jsem nepochopila, proč ty dveře otevíral, když se už konečně zavřely. Autobus se rozjel, no spíš poposkočil, otevřel dveře (opět), další minutu je zavíral, pak zase poposkočil a otevřel dveře. To už jsme na to nikdo neměl nervy a vystoupili jsme. Dalších pár minut takhle dál šaškoval, než se rozjel. Mě naštěstí přijel další autobus v zápětí, takže jsem byla ráda. Jen by mě zajímalo, kam ten hopsavej autobus dojel. Zbytek cesty už byl klidný.
Je opravdu zajímavý kolik se toho může stát za 1,5 hodiny cesty, která normálně trvá 45 minut :D

Monča

Nový začátek

15. září 2017 v 10:29 | Monča
Ahoj všem. Poslední dobu se toho hodně stalo. Zjistila jsem, že opravdu potřebuju změnu. Od všeho si odpočinout. Přítel má to samé. A tak minulý týden navrhl, že bychom mohli vycestovat. Nejdřív se mi to nezdálo, ale čím víc o tom mluvil, tím víc se mi to začalo líbit. Práce mě tu nebaví, lidi tu jsou na sebe zlí a obecně je to tu špatný. Tím nechci říct, že jinde to bude lepší, spíš tam budou jiný problémy. Jako cíl cesty jsme si vybrali Amsterodam. Nechtěli jsme na jih, jelikož jih Evropy je čistě turistický a špatně bychom tam hledali v zimě práci. A na severu je zima a tu nemáme rádi. Mia jí kort špatně snáší (má pak vyrážku a celá se škrábe). Tak přítel začal zjišťovat, co vše potřebujeme, jak s pejskama (jelikož jedou s námi), jaké jsou ceny nájmů, průměrné platy, prostě všechno. Mé poslední pochybnosti odezněly a já se do toho taky plně položila. Odjíždět bychom měli v půli prosince. Letošní Vánoce budou zvláštní. V Holandsku totiž Vánoce neslaví. Ale jsem domluvená s rodičema, že je oslavíme spolu o něco dříve. Už jsme se zkontaktovali i s pár Čechy žijícími přímo v Amsterodamu. Hodně nám radí a pomáhají. Prý tam jsou lidi milí a vstřícní, nestresují. Hlavně proto se těším. Odpočinout si od všeho toho shonu kolem a třeba aspoň na chvilku moc vypnout a užívat si atmosféru toho nádherného města. Jasný, bude to hodně těžký ze začátku, ale myslím, že za pár měsíců se vše uklidní a bude jen a jen dobře. Hlavně tam hnu s knížkou. Co se týče práce, to asi budě největší změna. Zatím jsem uvažovala, že si najdu práci v nějaké menší kavárničce. Potřebuju se rozkoukat a i tu angličtinu potrénovat. Přes 2 roky jsem nemluvila anglicky. Vlastně naposled více, když jsem pracovala v Costě. Myslím, že to problém nebude. Připravuju se. I přítel se připravuje a každý den se učí. Bydlení už hledáme přes jedny webovky. Průměrně za menší byt se zaplatí cca 1000 euro. Ale byt je zařízený a nádherný. Mají tam fakt krásnou architekturu. Nicméně platy jsou také vyšší. Pokud je vám 23 let a více, tak berete měsíčně minimálně 1300Euro. Přítelovi bude už 25, když tam budeme, takže zase bude mít o něco vyšší. Já zase naopak budu brát míň, protože mi bude 21/22 let, když tam budeme. Ale myslím, že to zvládneme.
Rozhodně budu podávat reportáže, možná i nějaké video. Strašně se těším. A pokud mátě někdo nějaké tipy, postřehy, rady atd. budu jedině ráda, když se podělíte :)

Monča

29. 8. 2017 - Adiosfest

4. září 2017 v 13:33 | Monča |  Den za dnem
Jsem blesk, ano já to vím. Jen jsem si to tak nějak musela srovnat. Už to mám!
Úterý jsem měla volno a krásně naplánovaný celý den. Ráno mě ale vzbudila Mia svým čumáčkem, takže jsem moc nespala. Nedobrovolně jsem vstala, postarala se o chlupáče, umyla vlasy a vyrazila do Make up institutu na líčení. Měla jsem tam být v 10. Vše jsem krásně stíhala. Líčila mě velice šikovná slečna. Kurz byl runway make up (make up na módní přehlídky). Myslela jsem si, že se nebudu muset líčit odpoledne. Štěstí asi ještě spalo, jelikož slečna nestíhala a tak jsem měla hotový jen 1 oko. Odlíčila jsem se a jela domu. No stejně jsem od 14:30 cca do 17:00 spala. Líně jsem vstala, ale bylo mi divně. Měla jsem super plán, jak si vezmu legíny s mim oblíbeným tričkem, vyžehlim vlasy, namaluju a šťastná odjedu. Ach ta moje naivita! Skončila jsem v džínách, oblíbenym tričku, nenamalovaná (protože přítel prohodil poznámku, že se maluju kvůli kamarádům a já mu chtěla dokázat, že se malovat nemusím kvůli nikomu) a s kudrnatejma vlasama. Kolem 19:00 jsem odcházela. O půl hodiny později jsem byla na místě. U vstupu mě čekalo krásné překvapení. Byl tam kamarád Michal a Honza. Zrovna jsem Michalovi platila vstupný, když nejednou někdo přišel zezadu a zvednul mě ze země a dal pusu na tvář. On to byl Vojtík! Velice milé překvapení. Rozkoukala jsem se, došla pro pivo (bylo mi smutno a cítila jsem se sama). První kapela (Až naprší a uschne) hrála, tak jsem se chvíli zastavila si je poslechnout a byli dobří. Koukala jsem po stolech, kdo kde je a koho znám a najednou jsem uviděla Martina (bubeníka Wosy). Tak jsme pokecali, byla pohoda. K mé smůle musel po chvíli jít, ale přišel druhý Martin (jakože basák Wosy). Seděli jsme u stolu, povídali si. Najednou kolem nás byli všude lidi. Dokonce přišel i Honza od vstupu. Byli jsme krásně schovaní mezi lidi. Ani Tony si nás nevšiml, nikdo. Ale bylo mi blbý nejít pozdravit lidi, co přišli a já je znala. Takže jsem zamířila k druhému stolu a tam stál kamarád Emir a úplně rád, že mě vidí (a opět jsem skončila s nohama ve vzduchu), tak jsme si povídali. Byla tam i jeho milá ségra s jejím přítelem. Dalšího jsem pozdravila Tonyho (jen nechápu, že mu nebyla zima, když měl na sobě tílko) a Maria, kterého jsem dlouho neviděla. To už hrála kapela The Backroad Deals, které znám z čarodek u Vojáka. Mají úžasnou zpěvačku a ani tentokrát mě nezklamala. Hrajou fakt skvěle. Smysluplné konverzace pokračovaly, do toho hrála kapela Ešus a Wosáci se už připravovali. Vojtík psal playlisty, s Tonym a Emirem řešili projektor. Bylo cítit, že se to už chystá a já se fakt těšila. Čas plynul, noc nabírala na síle a to se týkalo i počasí. Ochladilo se. Šli jsme dovnitř. Tam se už kluci připravovali. Během koncertu jsem si všimla kamaráda Filipa. Tak jsem ho šla pozdravit, obejmul mě a zvednul ze země a točil se se mnou, ale já byla chytrá, hodila jsem nohy kolem něj a blbli jsme. Byla to sranda. Aby toho zvedání mě nebylo málo, kamarád Michal mě během koncertu vzal na rameno (je to silák a já přece jen vážím 45 kilo) a tancovali jsme. Byla jsem ze všech nejvyšší. Konečně. Do třetice všeho dobrého: dokonce jsem si i zatancovala s Emirem, otočky, srandičky. V eufórii koncertu najednou pauza. Musel se přece pokřtít klip! Všichni z něj byli nadšeni. Byla to opravdu sranda. Wosy první klip! Všichni byli nadšení a ještě víc, když klip skončil a kluci zahráli písničku Auto pro lolky na živo. Vypukla párty, kde celý klub tančil, smál se a bavil. Bylo to opravdu úžasné. Wosa na sebe umí strhnout veškerou pozornost.
Je pokřtěno, je oslaveno. Celá akce super. Skvělý výběr kapel, časově taky nádherné, dost lidí a fajn atmoška. Co víc chtít od úterního večera.

Monča

Proměna

1. září 2017 v 13:40 | Monča |  Úvahy a různé myšlenky
Ahoj všem. Je po Adios festu, Wosa má už za sebou premiéru klipu ( https://www.youtube.com/watch?v=dPsQC99PW3I&t=70s ), který je prostě bomba, vydala jsem článek z natáčení ( http://welovemusicandweknowit.blog.cz/1708/wosa-auto-pro-lolky ) a já už opět sedím v práci a přemýšlím o čem napsat. No, a když tenhle týden tak trochu patří Wose, tak mě napadlo se s vámi podělit o pár zážitků a postřehů, které jsem zažila během kamarádství s jejich zpěvákem Vojtou.
Seznámili jsme se 8. 6. 2014 v Uhříněvsi. Byla tam zrovna akce s názvem Škola rocku. Povídám si s kámoškama a přijde za náma organizátor, jestli by někdo mohl pomoc na vstupy, tak jsem šla. Všechno probíhalo hladce, byla sranda a najednou se u vstupu objeví 2 metry vysokej hubenej punkáč s milou slečnou (to byla Vojty sestřička) a dalšíma pár lidma. Tak tomu čahounovi lepím pásku na ruku a on si začne stěžovat, že mu tam lepím i chlupy. Ale v pohodě, kecali jsme, zjistila jsem, že se jmenuje Vojta a po chvíli šel za ségrou. Já lepila dál pásky, ale pak jsem dostala volno. Najednou kde se vzal, tu se vzal Vojtík. Povídali jsme si, zjistili jsme, že bychom se znát měli, ale nikdy jsme se neviděli. To hlavně kvůli Ladronkafestu 2013 kde jsem byla s Punixama a kde jsem si kvůli nim vyřvala hlasivky a Wosa skončila 2. Aspoň jsme se tomu zasmáli. Po chvíli mi přijel kámoš a šli jsme všichni 3 koupit víno a kolu. Tak jsme popíjeli, kámoš pak jel a já si povídala dál s tím klukem, co je háklivý na lepení pásek (už jsem alespoň věděla proč). Na takový síťový houpačce ve tvaru kruhu jsme vegetili. Pamatuju si, jak mi vyprávěl jak je tvůrčně zasekaný a neví jak dál s texty. Bylo hrozně fajn se s někým bavit o hudbě. Upřímně ráda jen poslouchám rozhovory o hudbě (pokud mi přijdou zajímavé), ani se nemusim zúčastnit debaty. Den ale skončil, já musela domu. Byl to super den s novým kámošem.
Další stránku tohohle pozoruhodného človíčka jsem objevila jednoho školního dne (myslím, že to bylo snad ještě ten samí školní rok), kdy mi napsal, jestli nechci jít do divadla, že se školou dneska hraje na Rejdišti a má 2 lístky tak ať někoho vezmu s sebou. Jasně že jsem chtěla. Se mnou jela moje kamarádka od dětství Markét. Hrála se hra Swingujeme rejdíme a já se fakt těšila. A opravdu hra byla skvělá. O to lepší bylo, když nás Vojta pozval, abychom s ním a ostatními účinkujícími šly do hospůdky. To bylo taky velice zajímavý. I když Maky se moc nebavila. Ale odjížděly jsme obě spokojené.
Pak jsem už chodila hodně na koncerty Wosy. Dokonce se mi povedlo se dostat ještě na jedno Vojtovo vystoupení (letos v lednu) a to na Závišův kříž, kde hrál Záviše a já měla husinu. Byl to neskutečný zážitek a jen mě utvrdil, že je opravdu skvělý zpěvák.
A teď? Wosa má úžasnej klip a vydaly 2 songy na svém bandzone profilu. Málo mladých kapel má kvalitního zpěváka, co fakt umí. Navíc kapele to skvěle šlape. Všichni se snaží, dávají do toho maximum a jsou vidět výsledky.
Je to strašně hezký vidět jak jdou nahoru a snaží se. Proto jim chci pomoc. Byli dobří, teď jsou lepší a za rok budou ještě lepší. Doufám, že budu mít možnost to vidět, a třeba i trochu pomoc.

Monča

28. 8. 2017 odpoledne

28. srpna 2017 v 15:08 | Monča |  Den za dnem
Krásné pondělní odpoledne všem. Taky se vám tak chce spát? Mě šíleně moc. A to jsem o víkendu ani nic moc neudělala. Přítel mi v pátek podvečer odjel pryč (do teď jsem na něj naštvaná, že jsme nejeli někam spolu) s nějakejma kamarádíčkama. Vzal i Dexe, takže jsme s Miou zůstaly jen spolu. Depka byla velká, naštvání neustupovalo a tak jsem se dohodla s kámoškou Šárkou, že přijede na medovýho Jacka. Přijela chvilku po 20. hodině, vyvenčily jsme Miu a šly do Tesca pro dobrůtky. Pizza, brambůrky a sušenky + colu. Pak jsme jenom seděly, žraly, pily a čučely na komedie. Byl to strašně fajn holčičí večer. V sobotu přijel přítel docela brzo, asi kolem 15:00. Já do té doby stihla převlíknout postel, poklidit a vyprat 2 pračky. No, stejně jsme se nebavili a vlastně začali až večer. To jsme si došli do krámu pro jídlo, které jsme nakonec nejedli. Za to v neděli jsme ukuchtili takový kuřecí placičky se sýrem, jarní cibulkou a majonézou. Velmi chutné s bramborovým salátem.
Zítra a ve středu mám volno. Konečně jsem se dočkala a zítra jdu na Adios fest. Hurá. Od 10 jsem do Make up institutu jako modelka, oběd doma a večer do Vopice. Jsem ráda, že mi tam jezdí přímo bus. I když cesta domu bude mírně složitější :D. Ve středu jen odpočívat. Alespoň si vynahradím ten hnusnej víkend, co jsem měla.

Monča

23. 8. 2017 odpoledne

23. srpna 2017 v 15:23 | Monča |  Den za dnem
Ahoj, tak se po týdnu ozývám. Byla jsem nemocná, proto jsem byla mimo. Ani jsem nepsala. Jen ležela a pařila s přítelem GTA 5 na PS3. Je to super hra, dokonce mě i docela baví. Ale je hrozný, jak k tomu není čeština. Takže když chceme misi, tak video scény si pouštíme na youtube s českými titulky. Hrozně to kazí průběh hry. Jinak mi to začalo i jít. Konečně.
Opravdu jsem si odpočinula. Sice jsem u toho frkala, kašlala a nemohla mluvit, ale i tak to byla dobrá lenošárna. Měla jsem i vycházky. Na jedný odpolední se k nám přidala i moje kámoška Šárka. Byla jsem s psiskama. A Mie asi hráblo. Nejdřív se čmuchala s jedním štěňákem, malim bullem, a všechno supr, pak si šli i hrát a z ničeho nic Mia po tom miminku vyjela. Při tom se nic nedělo. Hafíčkovi se nic nestalo a Mia byla hodně potrestaná. Úplně jí přeskočilo. Musela ležet u lavičky a být v klidu. Po chvíli jsem jí pustila běhat. Kámoška Mie a Dexovi začala házet klacky. Jednou byl Dex rychlejší a to se madam vzteklá mohla zbláznit. Vystartovala po Dexovi. Už jsem toho měla plný zuby! Vyprášila jsem jí kožich. To už přehnala. Jenže když jsem si jí zvedla za obojek a zvedla jí hlavinu tak jsem zjistila, že jí teče z tlamy krev. A hodně. Naštěstí se jen kousla do spodku tlamy (patří jí to). Hned jsme šli domu, ošetřila jsem jí to (byla šikovná) a šla na místo. Od té doby mě ráno budí, je hodnější, furt se mazlí. Půjdeme na cvičák. Má moc energie a špatně si jí vybíjí. Předevčírem jsme jí tlamičku museli znova čistit. Nějak jí začala hnisat, takže další čištění. Teďka to snad už bude dobré. Hezky se jí rána zatáhla a už by měla dát pokoj.
Dnes se mi do práce opravdu nechtělo. Musela jsem vstávat a teď i pracovat a to jsem pořád rozleželá. Jo ještě jsem začala včera chodit na rehabilitace na tělocviky. Šíleně mě po tom bolí bederní páteř. Bylo opravdu komické ráno zvedat psům misky na žrádlo a zase jim je tam plný dát. Snad to zítra přejde.

Monča

14. 8. 2017 odpoledne

14. srpna 2017 v 13:50 | Monča |  Den za dnem
Tak ta moje páteční krizovka pokračuje. Nepomohl ani víkend (asi mám moc vysoké nároky). Už v pátek jsem se bavila s přítelem o možnosti, že se začnu živit psaním. Bez školy, bez pořádné praxe, no budu na to muset jít pomalu. Jsem ráda, že za mnou stojí a neříká, že si vymýšlím atd. Opravdu jsem přepracovaná. Klid je teď pro mě medikament č. 1 + psaní (samozřejmě).
No a tak jsme v sobotu vstávali až k obědu a celý den jen hráli Assasssina Black flag na ps3 (konečně mi to jde). Večer jsme si teda ještě objednali nákup přes internet. Zase něco nového, tak proč to nezkusit. Výsledek ušel. Z 6 tašek nám chyběla jen 1. Za zboží, které nedorazilo, jsme dostali peníze zpět. Docela mě to naštvalo. Měli jsme tam takový tiramisu zákusky a já se na ně tak těšila. Prý si o nich mám nechat zdát. Nehledě na tuhle nepříjemnost to nebylo až tak špatné. Pečivo vonělo, bylo měkké, ovoce a zelenina krásné. Na kvalitu toho, co přišlo, si nemůžu stěžovat.
V neděli jsem měla jít na Simple plan CZ fans sraz. Budík mi nezvonil (že bych ho zapomněla zapnout?), vstávala jsem v 9. Tak jsem všechno udělala a došla s hafama. Jenže mi napsala kámoška, že to nestíhá. Jet samotný se mi nechtělo + ta divná nálada. Tak jsem došla domu, převlíkla se do tepláků, dala prát prádlo, umyla nádobí, udělala snídani pro mě a přítele a opět jsme hráli Asassina.
Občas člověk potřebuje vypnout dýl jak na víkend, potřebuje dovolenou, oraz, odpočinek, klid. Já si asi nejvíc odpočinu 29. srpna na Adios festu s Wosou. Ještě přežít ty 2 týdny.

Monča

Kam dál